Digitální vysílání pragmaticky

Dřív jsme měli kabelovku, bez set-top-boxu. Mohli jste si vybrat, víc programů s tou krabičkou nebo méně bez ní, kabelovka podporovala obojí. Moje téměř 80 letá babička stiskla knoflík a za vteřinu už se na ní hrnul TopStar magazín nebo nějaká ta telenovela…

Teď kabelovku nemáme a analog s velkou slávou skončil. Koupil se satelit, na ostatní televize se aplikoval DVB-T set-top-box za pár stovek (tímto zdravím UI designéry set-top-boxů, přeji jim do nového roku co nejvíce průjmových onemocnění a jiných laskomin), pokud neměla tuner. Když přehlédnu nekonečný boj se signálem a s asi třemi současně zapojenými anténami v různých částech domu, ke každé televizi jsou dva ovladače. Programů je v základu stejně, jediná featura je absence regionální televize…

Pro staré lidi je naprosto nepředstavitelný úkol jedním ovladačem zapnout televizi a druhým ovládat set-top-box. Proč by to měli dělat?

Nové technologie nepřináší vždy jen výhody. Konkrétně DVB-T alias pozemní vysílání nepřináší snad žádnou výhodu. Nízké rozlišení a ubohá MPEG-2 komprese opravdu výhodami oproti analogu nejsou. Stejně tak pokrytí a hlavně kvalita signálu.

Jistě, je tu satelit, je tu online streaming (u nás možná v příští dekádě). Ale moji babičku to nezajímá. Proč taky. Nevidí důvod v tom kupovat si novou televizi s tunerem, učit se nové ovládání. Bude mít z toho nějaké výhody? Ne, chce jen stisknout knoflík a dívat se na televizi. And not a single fuck was given thad day…